Ilustrační foto

Když se naskytne příležitost nějak přilepšit rodinné kase, málokdo by řekl ne. Neměli byste však zapomínat, že mnohé příjmy podléhají dani. Přinášíme příklady, kdy je třeba daně řešit a kdy ne.

Celé je to zamotané. Je třeba rozdíl v tom, zda zaměstnanec nemusí podávat daňové přiznání, nebo nemusí platit daně.

Když si ke mzdě ze zaměstnání přivyděláte do 6 000 korun ročně, nemusíte podávat daňové přiznání vůbec. V případě, že si pravidelným prodejem kosmetiky vyděláte 10 000 korun, musíte daňové přiznání podat a daně zaplatit.

Když si však nějakou jednorázovou prací (třeba vytvořením webových stránek firmě kamaráda) vyděláte do 20 000 korun ročně, sice podáte daňové přiznání, ale protože je to takzvaný příležitostný příjem, do dvaceti tisíc ho danit nemusíte.

Kdybyste však udělali webovky pro pět firem (po čtyřech tisících), šlo by o přivýdělek pravidelný a danit by bylo třeba. V takové situaci byste už dokonce měli uvažovat o vyřízení živnostenského listu.

Kdy je práce opakovaná?

Otázku příležitostnosti budou řešit třeba ti, kdo prodají nadúrodu ze zahrádky, mají chovnou stanici a občas prodají štěňata či koťata, pronajmou sousedovi míchačku na beton... Problém totiž nastává v posouzení, zda to není činnost opakovaná: už třeba existence chovné stanice předpokládá, že budete prodávat mláďata opakovaně.

Činnosti, jako je prodej kosmetiky, pojistek, obchodování na internetových aukcích (například Aukro) nebo třeba výroba šperků a jejich prodej přes internet, šití na míru atd., jsou svou podstatou opakované, a proto u nich nelze dvacetitisícovou hranici použít.

Příjem a zisk nejsou to samé

Aby to bylo ještě složitější, nemůžete na věc hledět selským rozumem. Ten by totiž v případě zmíněného prodeje kosmetiky uvažoval takto: prodával jsem kosmetiku za 15 000 korun, 10 000 jsem odvedl dodavateli, 5 000 mi zbylo, nemusím tedy danit nic. Omyl, podle zákona je váš příjem 15 000 korun a daňové přiznání budete podávat. Proti příjmům postavíte desetitisícové výdaje a zdaníte zbývajících 5 000 korun.

Kdy se o daně starat nemusíte

Z některých příjmů se daně vůbec platit nemusí, jsou od nich osvobozeny:

• veškeré sociální dávky, nemocenská, rodičovský příspěvek
• přijaté výživné
• stipendia
• důchody do výše 288 000 korun za rok; pokud má však penzista příjmy ze zaměstnání, podnikání nebo pronájmu vyšší než 840 000 korun za rok ( 70 000 korun měsíčně), daní se vedle jeho výdělku i jeho důchod
• peníze získané za dům či byt, ve kterém jste před prodejem bydleli alespoň dva roky (nebo ho pět let vlastnili)
• zisk z prodeje cenných papírů, ale až po šesti měsících od jejich nákupu
• pojistné plnění, které vám vyplatila pojišťovna, když jste třeba vyhořeli nebo si zlomili nohu
• osvobození se týká i toho, kdo prodal auto, které měl déle než rok od pořízení, nebo prodal movité věci z osobního vlastnictví, pokud je předtím nepoužíval k podnikání a do soukromého vlastnictví je nezískal vyřazením z obchodního majetku

Výhry z loterií povolených státem jsou zatím v roce 2011 osvobozeny, výhry z neveřejných loterií a reklamních soutěží však zdanění podléhají. Úplný výčet příjmů osvobozených od daní obsahuje paragraf 4 zákona o daních z příjmů.

Důležité datum 15. února

Pokud chcete, aby vám daně zpracoval zaměstnavatel, do tohoto data mu to musíte sdělit a dodat všechny podklady k případnému snížení daňového základu (potvrzení z banky, pojišťovny, smlouvu o daru...).

"I když už v práci daně vyřídili za vás, můžete požádat o potvrzení o provedeném ročním vyúčtování příjmů a daňových záloh. S tím pak podáte daňové přiznání sami a zaplacené pojistné, úroky... odečtete od daňového základu," uklidňuje daňová poradkyně Blanka Marková.

Přinášíme deset různých druhů příjmů s konkrétními příklady, kdy je třeba a kdy není, podat daňové přiznání.

Autor: Jolana Nováková

Zdroj : iDnes.cz

Archiv novinek